Chutnost krmiva u koček

Při výběru potravy u koček hraje roli několik významných faktorů. Je to zejména chutnost a nutriční složení potravy a také předchozí zkušenosti kočky. Pojem chutnost zahrnuje různé senzorické vlastnosti potravy, jako je její vůně, chuť a struktura. Při příjmu krmiva používá kočka jako první smysl čich. Na základě vůně se rozhoduje, zda ho přijmout či nikoliv. Pokud není z nějakého důvodu schopná detekovat krmivo čichem, většinou ho odmítne přijímat. Vůni krmiva může zesílit například jeho ohřátí, přídavek masového vývaru, šťávy z tuňáka nebo jiné aromatické složky.

Chuť krmiva kočky vnímají pomocí chuťových pohárků umístěných na okrajích a na kořeni jazyka a také v oblasti měkkého patra. Jejich počet je výrazně menší než u člověka. Kočka dokáže velmi dobře rozlišit chuť bílkovin a tuků. Dává přednost chuti živočišného tuku, bílkovinných hydrolyzátů, masových extraktů a volných aminokyselin, které jsou běžnou součástí svalové tkáně. Na základě chemického složení dokáže kočka rozlišit, zda je kořist čerstvá nebo zda v ní již začaly rozkladné procesy. Má také schopnost rozpoznat žluklé nebo přepálené tuky. Určité receptory chuťových pohárků jsou schopné detekovat látky, které se v savčích tkáních hromadí po smrti. Na rozdíl od psů mají kočky přirozenou averzi vůči kadaverům a preferují čerstvou potravu. Jiné receptory jsou stimulovány aminokyselinami obsahujícími síru včetně taurinu, což souvisí s potřebou této pro kočky esenciální aminokyseliny. Vnímavost k sacharidům je naproti tomu nízká, nedokážou odlišit jednotlivé druhy sacharidů a nejsou pro ně ani chuťově přitažlivé. Jejich vnímání sladké chuti je značně omezené. Kočky obvykle odmítají chuť látek odvozených od rostlinných produktů, jako jsou např. triglyceridy se středně dlouhým řetězcem. Oproti psovitým šelmám se divoké kočky vyhýbají i konzumaci rostlinného materiálu obsaženého v trávicím traktu jejich kořisti. U domácích koček se ale občas mohou vyskytovat preference některých druhů ovoce a zeleniny, např. melounu, dýně, banánů nebo celeru. Jsou citlivější než jiné druhy zvířat na hořkou a kyselou chuť, které odmítají. Rozlišují dále slanou chuť, pravděpodobně díky vysokému obsahu sodíku v jejich přirozené potravě, a také chuť umami, tedy chuť kyseliny glutamové a jejích solí.

Kočky jsou velmi vnímavé také vůči struktuře a teplotě potravy. Preference určité struktury krmiva je u nich dána zejména zkušenostmi, které získaly v mládí. Pokud si zvyknou na určitý typ a strukturu krmiva, mohou v pozdějším věku jiné druhy odmítat. Pokud nejsou od mládí zvyklé na krmiva s různou strukturou, dávají kočky obvykle přednost pevné, vlhké potravě a nerady přijímají krmivo s práškovou, lepkavou nebo příliš mastnou texturou. To je třeba brát v úvahu při zavádění nového krmiva. Kočky jsou obecně známé svým konzervativním přístupem a nedůvěrou k novým krmivům, se kterými dosud nemají zkušenosti. Často preferují krmiva, se kterými se setkaly v prvním půlroce svého života. Snadno se u nich rozvine neofobie, tedy strach z nového, neznámého krmiva, případně si mohou vytvořit negativní asociaci mezi příjmem určitého krmiva a nepříjemným zážitkem (nevolnost, zvracení, stres). V důsledku toho může dojít až k rozvoji anorexie (odmítání potravy), která je u koček zvlášť nebezpečná. U kočky, která nepřijímá potravu déle než tři dny, je třeba vždy zvážit některou z forem podpory příjmu potravy, protože u ní hrozí riziko rozvoje lipidózy (ztučnění) jater.

Příjem krmiva není pro kočky sociální záležitostí, raději ho přijímají samostatně a na klidném místě. Ideální je, pokud má krmivo teplotu okolo 38 °C, což je teplota čerstvě ulovené kořisti. Ke krmení koček jsou vhodnější mělké a širší misky než úzké a hluboké, aby se jejich hmatové vousky nedotýkaly stěn misky. Jako lovec malé kořisti kočka preferuje příjem více malých porcí za den. V přírodě musí denně ulovit 10 - 15 myší, aby uspokojila své energetické potřeby. Zdravé kočky obvykle přirozeně regulují příjem potravy tak, aby nepřibíraly na hmotnosti, a proto mohou mít krmivo volně přístupné během celého dne. Některé kočky mají ale tendence k přejídání a těm je nutné příjem krmiva omezit, aby u nich nedošlo k rozvoji obezity. Příjem potravy může být ovlivněný také teplotou okolního prostředí nebo stresem. Při vysokých venkovních teplotách přijímají kočky přirozeně méně krmiva než v chladnějším období. Nepřítomnost majitele, pobyt v neznámém prostředí, příchod nového zvířete a jiné stresové faktory mohou také ovlivnit chuť k jídlu. Kočky bývají obecně na tyto faktory citlivější než psi.

Pokud má kočka volný přístup ke krmivu, většinou přijímá 7 – 16 malých porcí během dne i noci. Řada majitelů podává kočkám krmivo 2 – 3x za den, což je režim, kterému se kočka snadno přizpůsobí. Většinou nesní celou porci okamžitě, ale po částech, čímž zvyšuje počet porcí za den a napodobuje tím chování divokých koček. Některé kočky ale snadno přijímají i větší porce krmiva naráz a často se snaží žebrat u majitele o další potravu. Tento typ chování může vést k nadměrné spotřebě energie a k rozvoji obezity, proto je v těchto situacích důležité omezit množství nabízené potravy. Vlhká krmiva kočky obvykle konzumují na začátku rychleji, později ale rychlost klesá. Suchou potravu obvykle konzumují pomaleji a rychlost příjmu bývá více konstantní.

MVDr. Eva Štercová, Ph.D.