Obezita psů a koček

Obezita je definována jako nadměrné ukládání tuku v těle. Patří k nejvýznamnějším a nejvíce rozšířeným onemocněním psů a koček a je provázena celou řadou dalších zdravotních poruch. Nejenže dochází ke zvýšené zátěži a opotřebení pohybového a kardiovaskulárního systému, ale tuková tkáň funguje současně i jako endokrinní orgán, který vylučuje biologicky aktivní látky prozánětlivé povahy. Ty se pak mohou podílet na rozvoji řady chronických zánětlivých onemocnění. Z výsledků četných studií vyplývá, že 30 až 60 % dospělé populace psů a koček v rozvinutých zemích má nadváhu nebo je obézních. Hlavní příčinou vzniku obezity je nadměrný příjem energie z krmiva, který převyšuje potřebu, přičemž nebyly zjištěny rozdíly mezi krmením granulemi, komerčním vlhkým krmivem nebo domácí stravou. Přebytečná energie získaná ze strávených sacharidů, tuků i bílkovin se ukládá v těle ve formě zásobního tuku. Z hlediska živinového složení jsou riziková zejména krmiva bohatá na tuky a stravitelné sacharidy, které se snadno tráví a přeměňují na tukové zásoby. Nadbytečné bílkoviny se ve výsledku sice také přemění na tuk, avšak jejich metabolismus je poněkud složitější a pro organismus náročnější. Navíc se jedná o proces, který současně energii spotřebovává.

Kromě nadměrného příjmu energie z krmiva může rozvoj obezity ovlivnit také nedostatek pohybu. Pohyb zvyšuje výdej energie a současně přispívá i k rozvoji svalové hmoty. Svalová tkáň je na rozdíl od tukové vysoce metabolicky aktivní a zvyšuje klidovou potřebu energie. Kastrace je dalším významným rizikovým faktorem v rozvoji obezity. Bylo zjištěno, že u kastrovaných psů a koček je přibližně 2x vyšší pravděpodobnost vzniku obezity než u nekastrovaných. Kastrace snižuje potřebu energie a rychlost metabolismu, potřeba energie po kastraci klesá u psů až o 30 %, u koček o 20–25 %. Vlivem kastrace se také často snižuje pohybová aktivita a mění se potravní chování směrem ke zvýšenému příjmu krmiva. Podle jedné z novějších studií je vliv kastrace na rozvoj obezity výraznější u psů (samců) než u fen. Ke snížení potřeby energie a tím ke zvýšení rizika obezity dochází také ve starším věku, kdy u psů klesá potřeba energie asi o 20 %, u koček je pokles méně výrazný. Velmi staří jedinci mohou mít ale naopak problémy s hubnutím a zhoršenou kondicí, proto nelze brát tento trend paušálně. Riziko obezity může být vyšší u určitých plemen psů, např. u retrívrů, španělů, beaglů, jezevčíků, mopsů a některých teriérů. Pouze v malém procentu může být obezita způsobena hormonální poruchou, jako je snížená funkce štítné žlázy nebo Cushingův syndrom. Vznik obezity mohou ovlivnit i některé léky, zejména glukokortikoidy a antiepileptika.

Zásobní tuk se hromadí především na určitých místech v těle a toho se pak využívá při diagnostice obezity. Psi ukládají podkožní tuk v oblasti hřbetu, beder a křížové kosti, kočky především v kožní řase na spodní části břicha a ve tvářích. Výzkumem složení těla se zjistilo, že v optimální kondici by měl mít pes nebo kočka 15–20 % zásobního tuku. Při nadváze bývá podíl tělesného tuku kolem 30 %, při obezitě 40 % i více. Pro základní posouzení kondice se používá tzv. relativní tělesná hmotnost (RBW), aktuální hmotnost zvířete podělená jeho ideální hmotností. U většiny koček se ideální hmotnost pohybuje mezi 2,5–6,5 kg, u psů je mnohem větší variabilita, proto u nich může být stanovení ideální hmotnosti problematické. U čistokrevných plemen je možné použít hmotnost uvedenou v plemenném standardu, u kříženců lze vycházet z průměrné hmotnosti plemen, která jsou jim podobná svou velikostí a tělesnou stavbou. Při hodnotě RBW 1,1–1,2 (10–20 % nad ideální hmotnost) se jedná o nadváhu a při hodnotě RBW nad 1,2 (více než 20 % nad ideální hmotnost) se jedná o obezitu.

Přesnější hodnocení vychází z posouzení siluety těla a stavu tukových zásob na vybraných místech, nezávisle na hmotnosti, a zařazení do příslušného stupně na základě stupnice Body Condition Score (BCS). Systém BCS používá přesně definovaná kritéria, která lze zjistit vizuálním posouzením a pohmatem. Hodnotí se přitom tělesné kontury a silueta z boku a shora, hmatatelnost nebo viditelnost kostních výběžků a žeber a množství břišního tuku. Nejčastěji se ve veterinární praxi používá devítibodová stupnice, případně i pětibodová, která je jednodušší.

V devítibodové stupnici znamená stupeň 1–3 podvýživu, 4–5 optimální kondici, 6–7 nadváhu a 8–9 obezitu. Každý stupeň představuje změnu hmotnosti asi o 10 %. Pes s BCS 7/9 bude tedy vážit o 20 % více, než odpovídá jeho optimální hmotnosti.

Při hodnocení tělesné kondice se nejprve prohlédne tělo zvířete shora a z boku. U dlouhosrstých zvířat s bohatou srstí je třeba si pomoci pohmatem. To bývá složitější u koček než u psů, protože jsou obvykle méně ochotné ke spolupráci. Pes i kočka v optimální kondici by měli mít zúžený střed těla, kde je za žebry vidět zřetelný pas. Při pohledu z boku musí být u psa vtažené břicho, s ohledem na stavbu těla typickou pro plemeno. U kočky by nemělo být břicho ochablé, s výrazně převislou kožní řasou. V dalším kroku se oběma rukama přejede po hrudním koši a zjišťuje se hmatatelnost žeber. U psa i kočky v optimální kondici by měla být žebra snadno hmatatelná, nesmí být překryta nadbytečným tukem. Při nadváze mohou být žebra stále ještě hmatatelná, avšak s určitými obtížemi, protože je pokrývá vrstva tuku. U obézních zvířat nejsou žebra hmatatelná vůbec a jsou pokrytá silnou vrstvou tuku. Linie pasu není zřetelná a břicho bývá vystouplé. Zjištěný stupeň BCS je možné dále použít k odhadu procenta tělesného tuku. Optimální kondice 4-5/9 odpovídá 15–20 % tělesného tuku, změna o jeden kondiční stupeň na devítibodové stupnici představuje přibližně 5 % tuku. BCS 7/9 tedy bude odpovídat 30 % tělesného tuku a BCS 9/9 40 nebo více % tělesného tuku. Odhad podílu tělesného tuku na základě správně vyhodnoceného BCS je poměrně přesný i ve srovnání s objektivními laboratorními metodami, kdy byla procenta tuku měřena pomocí přístrojů.

MVDr. Eva Štercová, Ph.D.